Sociální podnikání a koronavirus

Sociální podniky, hlavně v jejich integrační podobě, zaměstnávající různě znevýhodněné osoby, se staly už běžnou součástí našeho světa, který začíná chápat, že kvalitu života si tak docela nelze „koupit“ zajištěním hospodářského růstu a hmotné životní úrovně.

Od pochybností a změny myšlení ke skutečným změnám vede většinou dlouhá cesta, známe to z historie, mnozí včetně politiků a autorit si ani takovou změnu neumí představit, proto jim chybí vize, cíle vzdálenější než jedno volební nebo funkční období.

V historii to byly války nebo revoluce, které se staly impulzem k rychlé změně, moderní svět bojuje spíš finančními a ekonomickými zbraněmi. Dnešní pandemie je novým typem ohrožení, počet lidských obětí bude asi nesrovnatelně nižší s válkami, do jaké míry naruší globální obchodní, finanční svět, teprve odborníci spekulují. Nabízí se otázka: kdo je odborníkem na problém, který se na školách neučí a který zjevně vyžaduje celostní pohled na jeho podstatu (zdravotní, sociologický, hodnotový – nejen ekonomický)?

Po vyčerpávajících pracovních dnech si mnoho z nás klade už teď otázku: co pandemie přinese, co bude „potom“ jinak, čemu se nevyhneme a co můžeme využít, získat?

Změní se pohled na hodnoty. Zda na nějakou dobu nebo trvaleji, ukáže čas. Jsme rozpačití z bezradnosti Bruselu, ukazuje se, že zatím ukazuje své přednosti pouze deklaratorní formou. Kdo jiný, než nadnárodní svazek by měl držet v ruce taktovku v čase nejistoty? Spojené státy americké také v současné době nespojuje jednotná politika a jasná vize. Vypadá to, že v dobách zlých je lokální víc než globální, počínaje příklady soudržnosti obcí a regionů a konče různě pevnou rukou národních krizových štábů. Malé firmy ani malé státy na druhou stranu sami nezmůžou a je důležité se spojovat, ať už na národní anebo mezinárodní úrovni – například sektorově, pojmenovat, jak současná situace v našem případě ovlivní sociální podnikání a požadovat jeho podporu. Vždyť naše i evropské sociální podniky nejen vytvářejí spoustu pracovních míst ( a to nejen pro znevýhodněné), ale řeší spoustu společenských problémů a za to si zaslouží uznání.

Tušíme, že tato zkušenost může posílit postavení sociální ekonomiky a podnikání také v ČR. Ať už vstoupíme do vědomí lidí jako ti, kteří se zapojili tam, kde bylo nejvíc potřeba, nebo dokázali s pomocí dobrovolníků a nadšení nabídnout nové služby, výrobky nebo podpořit správnou věc.

Až přejde vlna tsunami, budou následovat vlny menší, na kterých bude možno se svézt –k příležitostem, k novým nápadům a projektům. Poučená společnost k nim bude vnímavější, o tom není pochyb. Bude příležitost získat pozornost nejen veřejnosti, ale i politiků a úředníků. Možná, že právě tady pochopí, že je nutno sociální ekonomiku nejen chválit, ale i prakticky podporovat.

Vím, takové úvahy jsou vzdálené od reality „tady a teď“, ale nejde se před nimi schovat, čím dříve se jimi začneme zabývat, tím větší šanci máme „den poté“. Potřebujeme světlo na konci tunelu.

Karel Rychtář